Linda Čihařová

*1982, absolventka VŠUP v Praze, vystavuje od roku 2001, účastnila se několika zahraničních stáží (Academy Beeldene Kunste Maastricht, University of New Mexico, Albuquerque), spolupracuje s vědeckými laboratořemi.

Linda Čihařová

Tvorba Lindy Čihařové má široké rozpětí – pracuje s novými médii, její projekty jsou konceptuální, na pomezí land artu a performance. Mimoto se zabývá kresbou, malbou a fotografií. Čihařová je v pravém slova smyslu multimediální umělkyní, jakousi multiinstrumentalistkou výtvarného umění. Ačkoli se formálně neomezuje ve volbě výrazových prostředků, obsahově je její práce konzistentní – inspiračním zdrojem jí je krajina, příroda a momentem reflexe pak lidské působení na ni. O tom vypovídá snad nejlépe její projekt Emokraj, v němž jednoduchou cestou upozorňuje na naši necitlivost vůči okolnímu prostředí.
www.lindacihar.com

Michal Cimala

*1975, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, vystavuje od roku 1997, zastoupen v Národní galerii v Praze.

Michal Cimala

Od šperku, přes objekt a malbu, až po audiovizuální show. Umělec, který se s lehkostí pohybuje mezi různými uměleckými formami, aby je svým neotřelým pojetím propojil a pozval nás do svého kreativního ráje, plného neobvyklých vizuálních postřehů. Hnacím motorem Cimalovy tvorby je hra, hravost a jakási dětská (nikoli dětinská) zvídavost, s níž dokáže ležérně a elegantně oprostit každodenní vnímání od vžitých stereotypů a lenosti opravdu se dívat. Neoddělitelnou součástí Cimalovy práce je tvorba textů, hudby a nástrojů pro vlastní kapelu Roxxor.
www.michalcimala.cz

Martin Káňa

*1975, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, vystavuje od roku 1994, zastoupen v Národní galerii v Praze.

Martin Káňa

Sochař fascinovaný sci-fi, komiksem, novými technologiemi a asijskou (zejména čínskou a japonskou) kulturou ve vztahu k vývoji člověka a kultury. Z tohoto mixu vyrůstají fantaskní, většinou figurativní sochy a objekty vytvořené z rozmanitých materiálů (od kovu po umělou hmotu). Káňa je kritikem pop artu, ač používá jeho výrazových prostředků (Transformer, Atomo, Scooter, Kybernetický samuraj atd.). Sleduje lidskou touhu po dokonalosti a s ní související raketový vývoj technologií, které předběhly náš metabolismus a transformují tak přirozený svět i člověka samého v nevyzpytatelná monstra.