BonArt, o.s.

POSTH(E)HAVEN

Czech Centre in Vienna / March 27 – May 16, 2012
Soho in Ottakring / May 12 – May 16, 2012

The 5th exhibition of the “art meets the (c.i.t.y.) streets” series taking place at the Czech Centre in Vienna runs concurrently with SOHO in Ottakring festival. The two exhibitions (at the Czech Centre gallery and at the festival) are focusing on the situation of the current unstable world shown through the perspective of three Czech contemporary artists. In their work the artists examine the specific social phenomenon – Robert Šalanda is focusing on the peculiar form of Czech heroism; Petra Valentová´s neon cow is referencing to the complicated story of the Indian contemporary society; Jan Kaláb explores the relationship between the micro (human) and macro (cosmic) world.

The exhibition’s title post-h€aven has many (various) meanings. It refers to the common sense of safety, shared Euro-Atlantic belief that nothing “bad” can happen to our society. Western culture is a paradise of individual choice and each of us is aware of its values. Value has its numerical equivalent, coefficient of (individual) freedom. The “safe” Western Haven conceals within itself refugees, the witnesses of the outside world. They bring chaos to the temple of comfort, chaos of values, a disruption to the order. Border-lines are changing again and the movement of masses channels to the movement of mind. Our heaven of commodities acquires new name, a preposition -post like everything that is difficult to name or categorize.

 

                                                                   Petra Valentová, Cows, 2011, neon, 75 x 105cm


Jan Kaláb’s ‘macrocosm’ could be easily translated as a “microcosm” of individual worlds. As something, that is overlapping the comprehensible framework of what is already uncovered and precisely explained. Kaláb captures the simplicity of substitution, not only of stereo metric bodies, but of the whole meaning.
www.jankalab.com, www.onepoint.cz

                                                                Jan Kaláb, Invalid Happiness Formula, 2011, acrylic, spray paint on canvas, 160 x 200 cm


Robert Šalanda works in opposite direction. Using vocabulary of the sports commentators, describing heroic moments of sport performances and reassigning their meaning Šalanda creates a self existing, distinctive world. Heroism is “left” to the sport field and is often described in the ‘incredible’ way.
Robert Šalanda,

www.robertsalanda.com

 

                                                                  Robert Šalanda, “Hírouz” / Heroes, 2010, acrylic, paper, 60×80 cm

Petra Valentová´s cows are simple but strong testimony to what is well known and visible but we are powerless to change it. With gentle humour, she presents the Indian society in contrast to the habitual values of the Euro-American tradition questioning whether there is any tradition left.

www.petravalentova.com

                                                                                                                       Petra Valentová, Cows, 2011, porcelain, 75 x 105cm

These three artists with different approach commenting on social or human situation, whether thru a statement, question or irony, intersect in the middle. The common man story can be discovered in the siege of social stereotypes, non-functional relationships and unanswered desires within never ending chaos.

The inside exhibition is organized in co-operation with the Czech Center Vienna. The outside exhibition on Yppenpaltz is realized in co-operation with the Soho in Ottakring festival.

The exhibition curator: Klára Voskovcová

 www.bonartos.cz; www.sohoinottakring.at; www.tschechischeszentrum.at

The general partner of Czech centers is Staropramen a.s.

www.staropramen.com

 

Contacts:

BonArt, o.s., Wolkerova 1, 160 00 Praha 6
Klára Voskovcová
(klara@bonartos.cz) +420.603.112.036 /  info@bonartos.cz

Czech center Vienna, Herrengasse 17, 1010 Wien

Verein SOHO IN OTTAKRING,Brunnengasse 68/9, 1160 Wien, ZVR 043535030
Ula Schneider (
contact@sohoinottakring.at)
t: +43 (0)699 195 33 594


CO VÍME

Socha Jiřího Středy na Piazzetě Národního divadla

Další z akcí Nové scény, tentokráte ve spolupráci s BonArt, o.s., která zdejší prostranství proměňuje v živý, komunikující prostor. Tentokrát se tu svou sochou Co víme představuje sochař Jiří Středa. V řadě vesměs konceptuálních akcí se objevuje bronzová figurální socha, která odkazuje ke klasickému sochařství a jeho zákonitostem. Zároveň ale ukazuje cestu, jíž se současné sochařství může ubírat, aniž by se navrátilo na ochoz budovy Národního divadla.

Autor: Jiří Středa

Místo: Piazzeta Národního divadla

Termín: 22. březen – 24. duben 2011

Vernisáž: 21. 3. 2011 v 18 hodin

Úvodní slovo: Dušan Brozman


Sochař Jiří Středa (1956) se programově zabývá figurou. Sleduje zásady výstavby sochy, řád a pravidla sochařského umění, která jsou nutná k udržení pevnosti a přehlednosti sochy a její schopnosti být a trvat. Záleží mu na pevném objemu, na monumentální formě s úsporným reliéfem. Zabývá se prolínáním reálného obecným. Pracuje v kameni, bronzu, cínu a sádře.

Jeho „dočasný pomník“ Co víme svým ztvárněním odkazuje ke klasickému starověkému sochařství a stylizací zase k moderně. V monumentálním atriu Národního divadla pokládá svoji otázku, jako by se ocitl v římském Pantheonu a označoval onen nepatrný výřez nebe, který upomíná k věčnosti. Pozvednutý prst vyzývá ke zvednutí hlavy, procházející spočine pohledem na bizarní Pragerově fasádě, historizující budově ND či na velkolepých technicistních administrativních budovách obklopujících zbývající dvě strany piazzety ND.

Silně stylizované formy chodidel, přirození, rukou, ukazováčku i detailů tváře si v celku figury uchovávají stejné plastické napětí, pnutí i monumentalitu, jakou najdeme ve velké, pevné a jednolité formě těla a končetin. Uvedené detaily vytvářejí vzhledem k velké formě figury, stupňující se odzdola nahoru, druhý hlas, který z ostrého úhlu rozkroku přes ukazováček a pohled figury vyústí do nepoznané výšky a odpovídá tak na otázku, kterou si autor klade v názvu díla. Anekdotičnost, humor a lehkost motivu se zde spojují s výtvarnou formou, která se obvykle používá k vyjádření vážných, trvalých hodnot lidstva a věčně platných zákonů, jak to známe ze starého Egypta nebo Mezopotámie. Potvrzuje nám to i minimalismus formy a hladkost povrchu. Středa rád pracuje s mramorem, opukou a dioritem. Je to sochař, který když si vybere hranatý blok kamene, ví, jaké síly se v něm skrývají, jaké napětí v něm vládne a jakou formu musí získat. Pokud své dílo vytváří nanášením vlhké a měkké sádry, která přesto, že umožňuje korektury, neodpovídá jeho záměru a je jen východiskem z nouze, snaží se, aby sádra nahradila kámen, aby mělo výsledné dílo charakter tesané a leštěné sochy.

 

Realizace: Nová scéna Národního divadla ve spolupráci s BonArt, o.s.

Produkce: Mař. Straková

Autorka koncepce: Klára Vomáčková





Štefan Prukner – Bartůšek

Malé formáty – 50. až 90. léta
Vernisáž: 14. 12. 2010 o 18,00 hod.

Nová síň, Voršilská ulice 3, Praha

Výstava potrvá do 2. 1. 2011
 
Štefan Prukner (*1931) ve svých expresivních malbách navazuje na základní tradice slovenského meziválečného umění, jak jej formovali Miloš Bazovský, Ľudovít Fulla a Mikuláš Galanda: je to svět slovenské lidové pohádky a života na venkově, který tak zásadně dodnes obohacuje umění této země, ať už klasicky zaměřených malířů, konceptualistů 70. let anebo umění nejmladší generace. A byla to právě známá skupina Galandovců, Pruknerových spolužáků, kteří v roce 1957 vyšli s tímto programem na veřejnost. Byla to generace, která se osvobodila od diktátu socialistického realismu a hledala kořeny v “primitivní” kultuře.

Pruknerův život je takovouto kulturou poznamenaný tak, jako život málokterého jiného slovenského umělce: narodil se a vyrostl na hranicích středního a východního Slovenska v dědince Stratená, pod Havraní skálou v Slovenském ráji. Jako dítě žil v hájovnách v lesích, například ve Stožkách na Muránské planině anebo v Braväcově u Brezna. Pohádky, povídky a báje, které jako dítě hltal, se mu přirozeným způsobem spojily se zážitky v divoké přírodě, se starými a záhadnými místopisnými názvy, ale také s dramatickými příběhy vlastní rodiny v 30. letech, poznamenanými chudobou a emigrací, fašistickým státem a smrtí nejbližších.

Do toho přišlo psaní a čtení: řecká mytologie jako zrcadlo lidských slabostí a krásných ideálů, venkovské lyriky bouřliváka Sergeje Jesenina anebo surrealistického obrazotvůrce Vítězslava Nezvala. I přes ně vnímal vlastní kulturu a život.

Po skončení studií v Bratislavě se vrátil do Banské Bystrice. V paměti mu zůstal citlivý pražský pedagog Vojtěch Volavka, odsunutý z Prahy do Bratislavy, který svým studentům přiblížil francouzskou kulturu a kouzlo malířského rukopisu. Stejně tak jako Volavkova manželka, Zdeňka Volavková-Skořepová, díky jejímž přednáškám se studenti seznámili s africkou kulturou. Do Prahy Prukner cestoval za Miroslavem Míčkem a Vladimírem Boudníkem.

V Banské Bystrici založil uměleckou školu. Po nástupu normalizace ji musel opustit a stáhl se na roky do Banské Štiavnice. Potom bylo dlouho okolo Pruknera úplné ticho. Vznikaly velké, divoké, trpké a někdy i groteskní cykly s charakteristickými názvy jako Útěky a Inkvizitoři. Ticho okolo Pruknera skončilo za Mečiarovy vlády, kdy se stal děkanem Fakulty výtvarného umění na nově zřízené Akademii umění v Banské Bystrici. Na základě protitlaku demokraticky uvažujících sil v Bratislavě mu byla v roce 1997 v den vernisáže zavřena výstava v šamorínské Synagoze, kde už byly nainstalované obrazy ze 70. let z cyklu Inkvizitoři. Byla to paradoxní a možná i symbolická, velmi nešťastná situace.

Životní peripetie ho provází po celý život a zanechávají i v tvorbě, a bohužel i v přijímaní této tvorby, svoje specifické stopy. Výstavu v Praze můžeme vnímat jako malířův hold tomuto městu, odkud pochází jeho otec, Bartůšek, s kterým se asi nikdy nestřetl. Je však zejména připomenutím umělce, který stále nenašel zasloužené místo v dějinách umění svojí země. Je také poukázáním na všechny křivdy, utržené i rozdané, umrtvené i živené.


PATRIK KOVAČOVSKÝ / Videotime 8 – KŘEST AUTORSKÉ KNIHY

Tematické filmové a video večery ve spolupráci Moravské galerie
v Brně a Kabinetu videa Fakulty výtvarných umění VUT v Brně
Videofilmy jak z pohledu uchopení samostatného filmového
obrazu, tak v kontextu propojení s prostorovou tvorbou.

Watertheatre (2001, v titulní roli Petr Nikl); Hotel (2006); Mirrors.
Private Sea (2007); Levitation (2009); Humming (2007/2009);
Krystalizace myšlenek (2010) a další
+

Křest autorské knihy za účasti spoluautorů

Akce se koná pod záštitou ministra kultury ČR
v rámci Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti.

KICK THE HABIT! – katalog k výstavě k dispozici

Malý katalog k výstavě PRAGUE ART MEETS THE (V.I.E.N.N.A) STREETS – KICK THE HABIT! konečně vyšel, a to díky podpoře Magistrátu hlavního města Prahy. Střídmý, ale obsahující vše, co výstava znamenala, jak vypadala a koho představovala. Díky patří všem, kteří na katalogu participovali.  Nahlédněte.

K dipozici na mailu: klara@bonartos.cz.

PRAGUE ART MEETS THE (V.I.E.N.N.A) STREETS- KICK THE HABIT!
koncepce výstavy, katalogu, editor a redakce: Klára Vomáčková
texty: Klára Vomáčková, Ula Schneider, Taťjana Langášková
typo, sazba a uspořádání obrazového materiálu: Jan Sommer
překlad: Linda Kropáčková, David Moss
fotografie: Filip Voskovec, Veronika Grüber
tisk: AF BKK s.r.o.
Praha 2010

Za podporu celého festivalu děkujeme:

Česká centra
Hlavní město Praha

Za laskavou pomoc děkujeme:

Taťjana Langášková
Ula Schneider
Barbora Bútorová
Petra Abrahamová

ART MEETS THE (P.R.A.H.A.) STREETS

ART MEETS THE (P.R.A.H.A.) STREETS
19.8. – 18.9.2010
Piazzeta Národního divadla, Praha

Ve druhé polovině srpna se na piazzetě ND představí o.s. BonArt společně s Novou scénou ND další část konceptuálního projektu ART MEETS THE (c.i.t.y.) STREETS. Po Paříži (2009 Les Pragois – Prague and Paris Street/Art Workshop) a vídeňské verzi (2010) vznikají v Praze díla pro veřejný prostor. ART MEETS THE (P.R.A.H.A.) STREETS představuje mladé pražské autory, kteří překračují fiktivní hranice mezi jednotlivými uměleckými oblastmi a projekty kreativně přizpůsobují okolnímu prostředí – vytvářejí díla přímo pro daný prostor, v tomto případě pro veřejný prostor v samotném centru Prahy, pro piazzetu Národního divadla. Vznikají originální objekty, jež nejsou přenosné a jejichž hlavní charakteristikami jsou pomíjivost, jedinečnost a aktuálnost.

Výstava potrvá do 18.9.2010 a její součástí je i setkání s umělci, komentovaná prohlídka a přednáška dne 15.9.2010.

Výstavní projekt ART MEETS THE (c.i.t.y) STREETS z podstaty komunikuje s daným prostředím, jde o projekt, ve kterém umělci vycházejí z prostoru určeného pro tvorbu, reagují na stávající objekty, funkci daného místa a vytvářejí dočasnou interaktivní instalaci. Výsledné výstavě předchází společný workshop umělců s kolemjdoucími, v rámci něhož umělci komunikují s prostorem, ve kterém a pro který umělecká díla vznikají a současně zodpovídají kolemjdoucím dotazy týkající se inspirace daným místem.

Harmonogram:
18.8. – 19.8. 2010 společný workshop umělců / instalace/
19.8. od 20:00 vernisáž
19. 8. – 18.9. 2010 výstava
15.9. 2010 od 17:00 přednáška Vetřelci a volavky v Podestě Nové scény ND, setkání s umělci, komentovaná prohlídka výstavy

Instalace:
Antonín Jirát – Dopřejme jim zázraku II
Pavel Karous – Žvejkačka

ART MEETS THE (P.R.A.H.A.) STREETS : Tisková zpráva (.pdf)

Spätný chod / Zpětný chod

Svätopluk Mikyta, Patrik Kovačovský – Spätný chod / Zpětný chod
17.8 – 9.9.2010
Dům národnostních menšin
, Vocelova 602/3, Praha 2 – Vinohrady

vernisáž výstavy: 17.8.2010 | 18:00

vystavují: Svätopluk Mikyta, Patrik Kovačovský
kurátorka: Pavlína Vogelová

Spätný chod / Zpětný chod : Pozvánka

Reportáž z výstavy KICK THE HABIT!

Fotografie z festivalu Soho in Ottakring a z výstavy Kick the Habit! v Českém centru Vídeň.

Soho in Ottakring - Linda Čihařová

Zeď Lindy Čihařové je site specific a performance zároveň. Kromě hry s jednotlivými prvky státních znaků, vytvořila i “svobodný”, tedy prázdný prostor pro přihlížející, kteří mohli do jednotlivých polí nakreslit vlastní obličejík. Zájem předčil naše očekávání. I množství prázdných polí.

3 Photos

Soho in Ottakring - Martin Káňa

Martin Káňa umístil na tržiště něco, co mu je globálně blízké. Známou vietnamskou tašku. Nebo spíše tašku, kterou za vietnamskou považujeme my, v Čechách, ale kterou například Rakušané spojují zase s jinými národnostmi. Čili jde o tašku globální a etnickou zároveň. A navíc je na zdi.

3 Photos

Soho in Ottakring - Michal Cimala

Opodál se na boku vyvaluje mladý Turek. Poněkud globalizovaný. Michal Cimala mu posadil na hlavu velice netradiční, vzorovaný fez a zároveň ho oblékl do obleku. Opatřil ho i trendy hodinkami. A zároveň matoucím zvednutým palcem. Provokace?

3 Photos

Soho in Ottakring - Vernisáž

Bylo velice živo. “Nebeská” ve svém nitru uvítala vášnivé tanečníky a “Mobil Killery” zase našly své vděčné uživatele. A zbyly dokonce i nějaké pohlednice!

5 Photos

AKTUÁLNĚ z festivalu Soho in Ottakring

V sobotu 8.5. byl zahájen již 12. ročník festivalu umění, který se každoročně zabývá jinou společenskou problematikou. Letos se pod názvem KICK THE HABIT! skrývá otevřený nesouhlas s rasismem. Umístěn ve čtvrti osídlené přistěhovalci z Turecka a zemí bývalé Jugoslávie, citlivě a vtipně reflektuje jejich osud a nelehké sžívání se s novým systémem. Stejně vtipně a originálně uchopili téma čeští umělci, jediní zahraniční účastníci festivalu. Linda Čihařová vytvořila hrou symbolů ze státních znaků novou „tapetu“, na jejímž dokončení se podíleli snad všichni přihlížející. I policejní důstojník vysoké šarže. Michal Cimala nechal opodál spočinout unaveného mladého Turka. A Martin Káňa vnesl na turecké tržiště proslulé vietnamské mega-tašky, jejichž vzor díky šablonám povýšil taktéž na tapetu.